Snad to tak chci říci ..:vítejte na mých skromných stránkách ..
Snad to tak chci říci ..
Chtít zachytit vzpomínku, emoci, je mnohdy složitější než si myslíme, ale ne nemožné ..
Tyto stránky jsou věnované převážně fotografii, takové, která vnitřně volala po jejím pořízení ... neosloví každého, to ani nejde, neboť v každém z nás se odehrává něco jiného, stejně jako každý okamžik je jiný .. i jeden motiv je tisíckrát jiný, a to dělá svět kolem nás krásný
Proč?
je poměrně složité psát o pocitech a nutkáních, které mě ač vůbec ne slohově či literárně vybaveného vedly k tomuto kroku .. o tom, podělit se částečně o své nitro, o přemýšlení nad současnou dobou a možná i dobách dávno minulých, které mě postupem času víc a víc oslovují a přichází na mysl.
Nechci říkat "doba je zlá", tak to není, o tom v zásadě rozhodujeme každý sám, pouze chodím a koukám kolem sebe a tady narážím .. vidím jenom shon a vyděšené pohledy, lidé se míjí a již se na sebe neumí ani pousmát, .. zřejmě také proč? Kdekdo třímá v ruce nějakou elektronickou krabičku nebo dokonce vypadá jako UFO a připadá si strašně "in" nebo "cool" (to není z mé hlavy :o)), ale slýchám to přeci jenom kolem sebe velmi často.
A najednou jakoby nic přichází zjištění, že vidím starou polorozpadlou dřevěnici či jinou chalupu kdesi na vsi v zemi "nikoho" a já tiše stojím před ní a zírám .. není to závist v pravém slova smyslu, vidím ty staré lidi, sedřené, s velkými mozoly a hlubokými vráskami ... přesto všechno se podívají a absolutně bezelstně se usmějí, jak je to možné? Čtu z jejich výrazů únavu a štěstí zároveň, nejsou to hluční mluvkové, přitom by měli co vyprávět, nejsou majetní, přitom Vám dají oč si řeknete. Jednoduše, jsou to lidé s tím pověstným velkým "L" a ještě větším srdcem .. nejsou zatížení dobou, žijou tak, jak je naučili jejich předkové, ctí tradice a umějí se radovat beze slova i z těch nejobyčejnějších věcí nad kterými většina z nás ohrne nos .. a tohle jim závidím ..